V minulém článku jsme si popsali co je to Azure Disaster recovery a jeho výhody a nevýhody. Nyní se podíváme na praktickou ukázku toho, jak se vytváří Azure site recovery v portále a jak se dělá testovací failover.
Jako první musíme mít založenou virtuálku, kde je standardní image (NE security či trusted image) a dále si vybereme v hlavním menu virtuálního stroje "Disaster Recovery" a dále si zvolíme region, kam chceme virtuálku přesunout v případě výpadku. Ideální je mít region co nejblíže mému originálnímu regoinu, protože to ovlivňuje RTO čas, který se může lišit i v řádech minut.
V "advanced settings" bychom už měli mít založenou infrastrukturu, pokud chceme mít speciální nastavení nové "Resource group" nebo nové "Vnet" či ostatní nastavení. Pokud nám stačí běžné nastavení, pak si můžeme nechat defaultně zvolené hodnoty.
Ve "Storage settings" si můžete překontrolovat nastavení jednotlivých disků pro replikaci.
Potvrdíme a založíme "Disaster recovery" pro naší virtuálku, v mém případě, do regionu "West US 2" a můžeme vidět, že stav je zatím "Healthy" a není třeba nic replikovat.
Infrastrukturní pohled na replikační schéma:
Velká výhoda replikace v Azure je ta, že v replikovaném regionu neplatím nic za výpočetní výkon, dokud nedojde k replikaci kvůli výpadku prvního regionu. A i potom máte 31 dní provoz virtuálky zdarma.
Dobré je, si dělat čas od času test failover. Test je vynikající příležitostí toho, jaký máme RTO čas a jestli dokážeme pružně reagovat na výpadek. Můj test failover trval 2 minuty, což může být pro někoho kritické a pro někoho skvělý výsledek. Záleží na tom, co vše je ve Vaší infrastruktuře kritické a bez čeho se Vaše podnikání neobjede.
Pokud si chceme vyzkoušet skutečný failover, pak máme možnost. V menu "Disaster recovery" si vybereme "Failover" a zadáme základní parametry jako jsou Recovery point a jestli chceme před replikací virtuálku vypnout nebo ne.
Velmi zajímavé zjištění je, že skutečný failover se stejnými vlastnostmi trvá o něco déle, u mě téměř 3 minuty.
Pokud se poté podíváme do seznamu virtuálek a vyhledáme si podle názvu náš virtuální stroj, pak vidíme, že máme stroje dva. Jeden je náš původní, který je dealokovaný a nový, který se jmenuje úplně stejně, ale běží v novém regionu.
Závěrem lže říci, že "Disaster recovery" jako služba v Azure funguje skvěle, intuitivně a pokud službu známe, pak je to velká úspora času a nákladů. Výhodou je, že dokud nenastane havárie, pak neplatíme navíc za další výpočetní výkon, který leží ladem. Nevýhodou je, že nemůžeme dělat "Disaster recovery" nikam jinam, než do Azure cloudu. Nejde replikovat do on-prem světa a s tím jsou spojené například vyšší poplatky za přenos dat mezi datacentry.